Přejít na obsah
ECRtest

Typy citové vazby v dospělosti

Styl citové vazby popisuje, jak člověk zachází s blízkostí: jak moc se bojí, že o ni přijde, a jak snadno se dokáže spolehnout na druhé. U dospělých se obvykle rozlišují čtyři styly podle dvou os, vztahové úzkostnosti a vyhýbání se blízkosti.

Připravila Redakce ECRtest · Aktualizováno 19. listopadu 2026 · 7 min čtení

Stručně

  • U dospělých se dnes nejčastěji rozlišují čtyři styly citové vazby místo dřívějších tří.
  • O stylu rozhodují dvě osy: vztahová úzkostnost a vyhýbání se blízkosti.
  • Styly tvoří oblasti na mapě a přechody mezi nimi jsou plynulé.
  • Styl není diagnóza. Popisuje zažité reakce, které se se zkušenostmi mění.

Co znamená vazba mezi dospělými

Psychiatr John Bowlby popsal citovou vazbu jako vrozený systém. Když má člověk strach, hledá někoho, v jehož blízkosti se cítí v bezpečí (Bowlby, 1969). U malých dětí to bývají rodiče. V dospělosti tuto roli mívá protějšek, blízcí přátelé a často dál i rodiče. Systém se nejvýrazněji ozývá ve stresu, při nemoci nebo odloučení.

Styl citové vazby popisuje, jak v takových situacích obvykle reagujeme. Někdo si snadno řekne o podporu a stejně dobře snáší i dobu, kdy s blízkými není. Jiný člověk se bojí, že ho blízcí opustí, a další se s potížemi raději vypořádá vlastními silami. Tyto způsoby reagování se utvářejí zkušenostmi a psychologie je od Bowlbyho zkoumá už víc než půl století.

U dětí se citová vazba zkoumá jinými metodami a hranice dětských kategorií se nekryjí s tím, jak rozlišujeme styly dospělých. Dál se článek věnuje vazbě v dospělosti.

Čtyři styly v kostce

U dospělých rozlišujeme následující styly. Každý má vlastní stránku s projevy, možnými příčinami a tím, jak se může měnit. V odborné literatuře se objevují i názvy jako odmítavý, zaujatý nebo bázlivý. Popisují tytéž čtyři oblasti mapy.

  1. Bezpečná. Hodnoty na obou osách jsou pod průměrem. Blízkost nevyvolává strach, odloučení se dá snášet v klidu a říct si o podporu bývá snadné. Více na stránce o bezpečné vazbě.

  2. Úzkostná. Úzkostnost je nad průměrem a vyhýbání pod ním. Vztah působí křehce, odmlky zneklidňují a opakovaně se vrací potřeba ujištění. Podrobnosti najdeš v přehledu úzkostné vazby.

  3. Vyhýbavá. Vyhýbání je nad průměrem a úzkostnost pod ním. Spolehnout se na sebe je přirozenější než počítat s druhými. Když je blízkosti příliš, přichází chuť ustoupit. Více o vyhýbavé vazbě.

  4. Úzkostně-vyhýbavá. Hodnoty na obou osách jsou nad průměrem. Blízkost člověka láká a současně děsí, takže se sblížení střídá s odstupem. Pro tento styl se někdy používá i označení „dezorganizovaná vazba“. Co to znamená, se dozvíš v podrobném popisu tohoto stylu.

Co zachytí dvě osy

Lidé si dlouho určovali svůj styl sami: přečetli si několik popisů a vybrali ten nejbližší. Koncem devadesátých let výzkumníci spojili desítky dotazníků a zjistili, že téměř všechny měří dvě věci: úzkostnost a vyhýbání (Brennan a kol., 1998). Na těchto dvou osách stojí dotazník ECR-R, ze kterého vychází náš test (Fraley a kol., 2000).

Pozdější výzkumy se ptaly, zda styly tvoří oddělené skupiny lidí. Skóre jsou podél obou os rozložená plynule bez ostrých předělů (Fraley a kol., 2015). Proto si styly lze představit jako oblasti na mapě. Záleží i na poloze bodu v oblasti. Daleko od hranice nejspíš poznáš popsané reakce hned, u okraje se mohou prolínat rysy dvou stylů.

Čtyři styly na dvou osách

Čtyři styly na dvou osách
StylÚzkostnostVyhýbáníPodíl výsledků
Bezpečnápod průměrempod průměremasi 32 %
Úzkostnánad průměrempod průměremasi 18 %
Vyhýbavápod průměremnad průměremasi 19 %
Úzkostně-vyhýbavánad průměremnad průměremasi 31 %

Podíly vycházejí z Fraleyho norem a našeho pravidla: hranice leží na průměru každé osy.

ÚzkostnáÚzkostně-vyhýbaváBezpečnáVyhýbavá

Kde je na mapě tvůj bod

Test změří obě osy a ukáže tvůj styl. Pokud bod leží blízko hranice, zobrazí i sousední styly.

Udělat si test
  • 72 výroků
  • 10-15 minut
  • bez registrace

Od Bowlbyho k dospělým vztahům

Teorie citové vazby se vyvíjela asi třicet let, od pozorování malých dětí po dotazníky pro dospělé. Každý další krok navázal na to, co se osvědčilo, a zpřesnil zbytek. Tady jsou hlavní milníky.

  1. John Bowlby, 1969. Vysvětlil, proč dítě potřebuje citovou vazbu. Blízkost dospělého mu poskytuje ochranu a potřeba ji vyhledat je stejně hluboce zakořeněná jako hlad. Bowlby popsal samotný systém citové vazby. Styly v té době ještě nerozlišoval.

  2. Mary Ainsworth, 1978. Popsala sérii pokusů známou jako test neznámé situace (Strange Situation). Malé dítě zůstane na chvíli s cizím člověkem a výzkumníci sledují, jak přivítá matku, když se vrátí. V knize z roku 1978 popsala tři vzorce: bezpečný, vyhýbavý a úzkostně-ambivalentní (Ainsworth a kol., 1978).

  3. Cindy Hazan a Phillip Shaver, 1987. Přenesli tuto myšlenku na partnerské vztahy. Čtenáři novin vybírali ze tří krátkých popisů ten, který je nejlépe vystihoval. Zastoupení jednotlivých stylů se podobalo tomu, které vědci pozorovali u dětí (Hazan & Shaver, 1987).

  4. Mary Main a Judith Solomon, 1990. Všimly si, že chování některých dětí se nevešlo do žádného ze tří vzorců. Dítě se například vydalo k matce a vtom znehybnělo. K původním třem dětským kategoriím tak přibyla dezorganizovaná (Main & Solomon, 1990).

  5. Kim Bartholomew, 1991. Rozlišila dvě podoby vyhýbavé vazby v dospělosti: odmítavě-vyhýbavou, kdy má člověk o sobě dobré mínění a odstup je mu přirozený, a úzkostně-vyhýbavou, kdy o sobě pochybuje. Tak vznikl model čtyř stylů u dospělých (Bartholomew & Horowitz, 1991).

  6. Od popisů ke škálám, 1998. Výběr z několika popisů vystřídalo měření. Nejprve vznikl dotazník ECR (Brennan a kol., 1998) a po něm ECR-R. Ten sleduje každou osu pomocí 18 výroků a umožňuje srovnat skóre s normami z velkého vzorku (Fraley a kol., 2000).

Proč dnes mluvíme o čtyřech stylech

V populárních článcích pořád často narazíš na tři styly: bezpečný, úzkostný a vyhýbavý. Tento model pro dospělé navrhli Hazan a Shaver na základě dřívějších pozorování dětí. Dodnes ho používá řada webů. Už na začátku devadesátých let se ukázalo, že pod názvem „vyhýbavý“ se skrývají dva různé způsoby prožívání (Bartholomew, 1990).

Pro někoho je odstup přirozený: věří si a nepotřebuje stálou blízkost. Jiný člověk si drží odstup ze strachu: o blízkost stojí, ale čeká, že mu v ní někdo ublíží. Chování zvenčí vypadá podobně, přitom prožívání je skoro opačné. Každé z těchto reakcí proto pomáhá něco jiného.

Dvě osy rozdělují mapu do čtyř oblastí, odtud čtyři styly. Úzkostně-vyhýbavá vazba se přitom liší od dezorganizované vazby, kterou výzkumníci určují pozorováním malých dětí nebo strukturovaným rozhovorem s dospělými. Výsledky rozhovoru a dotazníku se překrývají jen málo (Roisman a kol., 2007). Náš test proto rozlišuje čtyři styly a každému se tu věnuje samostatná stránka.

Co když vyjde výsledek na hranici

Hranice mezi oblastmi vedou na mapě po průměrech z Fraleyho norem. Když vzdálenost bodu od hranice činí méně než čtvrtinu směrodatné odchylky na dané ose, samotný název stylu by výsledek vystihl jen zčásti. V takovém případě se zobrazí i sousední styly. Takovou polohu má asi 34 % lidí, takže jde o běžný výsledek.

Styl se může lišit i podle vztahu. První část testu se ptá na partnerské vztahy. Druhá se postupně týká blízkých lidí obecně, mámy, táty a nejbližšího přátelství. S jedním člověkem bývá vazba bezpečná, s druhým úzkostná (Fraley a kol., 2011). Styl proto ber jako popis toho, jak teď prožíváš blízkost. Za půl roku může být tvůj bod jinde.

Výsledek na hranici je platný. Ukazuje, že jsou ti povědomé oba sousední vzorce, a stojí za to přečíst si o každém z nich. Právě v jejich kombinaci se lidé často poznají přesněji než v jednom stylu.

Časté otázky o stylech vazby

  1. Který styl citové vazby je nejčastější?
    Záleží na způsobu měření. Když si lidé vybírají ze tří popisů, nejčastěji volí bezpečný styl. V jednom americkém vzorku to bylo 59 % lidí (Mickelson a kol., 1997). Při výpočtu podle průměrů z Fraleyho norem vycházejí bezpečný a úzkostně-vyhýbavý styl podobně často, každý asi u třetiny výsledků.
  2. Který styl citové vazby je nejlepší?
    S bezpečným stylem bývá ve vztahu snazší se domluvit. Ve výzkumu souvisejí vyšší úzkostnost a vyhýbání s nižší spokojeností ve vztazích (Li & Chan, 2012). Tím se ale nehodnotí člověk. Každý styl mu kdysi pomáhal vyrovnat se s podmínkami kolem něj, má své silné stránky a může se měnit.
  3. Rozlišoval styly citové vazby už Bowlby?
    Bowlby popsal citovou vazbu jako systém, který má každý člověk. Styly se začaly rozlišovat až při pozorování malých dětí ve výzkumu Mary Ainsworth. Na dospělé se později zaměřili Hazan a Shaver a pak Bartholomew. Označení „Bowlbyho čtyři styly“ je proto nepřesné. Čtveřice stylů dospělých vznikla až později.
  4. Je styl citové vazby totéž co osobnost?
    Osobnostní rysy popisují člověka obecně, kdežto citová vazba se týká přímo blízkých vztahů: obav ze ztráty a ochoty spolehnout se na druhé. Souvislosti s osobnostními rysy existují, ale mají střední sílu (Noftle & Shaver, 2006). Vyhýbavý styl se tedy může projevit i u velmi společenských lidí.

Čtyři styly podrobně

Zdroje (14)

  1. Bowlby J. (1969). Attachment and Loss: Vol. 1. Attachment. New York: Basic Books.
  2. Ainsworth M. D. S., Blehar M. C., Waters E., Wall S. (1978). Patterns of Attachment: A Psychological Study of the Strange Situation. Hillsdale, NJ: Erlbaum.
  3. Hazan C., Shaver P. (1987). Romantic love conceptualized as an attachment process. Journal of Personality and Social Psychology, 52(3), 511-524.
  4. Bartholomew K. (1990). Avoidance of intimacy: An attachment perspective. Journal of Social and Personal Relationships, 7(2), 147-178.
  5. Main M., Solomon J. (1990). Procedures for identifying infants as disorganized/disoriented during the Ainsworth Strange Situation. In M. T. Greenberg, D. Cicchetti, E. M. Cummings (Eds.), Attachment in the preschool years: Theory, research, and intervention (pp. 121-160). Chicago: University of Chicago Press.
  6. Bartholomew K., Horowitz L. M. (1991). Attachment styles among young adults: A test of a four-category model. Journal of Personality and Social Psychology, 61(2), 226-244.
  7. Mickelson K. D., Kessler R. C., Shaver P. R. (1997). Adult attachment in a nationally representative sample. Journal of Personality and Social Psychology, 73(5), 1092-1106.
  8. Brennan K. A., Clark C. L., Shaver P. R. (1998). Self-report measurement of adult attachment: An integrative overview. In J. A. Simpson, W. S. Rholes (Eds.), Attachment theory and close relationships (pp. 46-76). New York: Guilford Press.
  9. Fraley R. C., Waller N. G., Brennan K. A. (2000). An item response theory analysis of self-report measures of adult attachment. Journal of Personality and Social Psychology, 78(2), 350-365.
  10. Noftle E. E., Shaver P. R. (2006). Attachment dimensions and the big five personality traits. Journal of Research in Personality, 40(2), 179-208.
  11. Roisman G. I., Holland A., Fortuna K., Fraley R. C., Clausell E., Clarke A. (2007). The Adult Attachment Interview and self-reports of attachment style: An empirical rapprochement. Journal of Personality and Social Psychology, 92(4), 678-697.
  12. Fraley R. C., Heffernan M. E., Vicary A. M., Brumbaugh C. C. (2011). The Experiences in Close Relationships - Relationship Structures Questionnaire. Psychological Assessment, 23(3), 615-625.
  13. Li T., Chan D. K.-S. (2012). How anxious and avoidant attachment affect romantic relationship quality differently: A meta-analytic review. European Journal of Social Psychology, 42(4), 406-419.
  14. Fraley R. C., Hudson N. W., Heffernan M. E., Segal N. (2015). Are adult attachment styles categorical or dimensional? A taxometric analysis of general and relationship-specific attachment orientations. Journal of Personality and Social Psychology, 109(2), 354-368.

Ověřeno: 5. října 2026

Vyzkoušej test a najdi svůj bod na mapě.

Udělat si test