Psychiatr John Bowlby popsal citovou vazbu jako vrozený systém. Když má člověk strach, hledá někoho, v jehož blízkosti se cítí v bezpečí (Bowlby, 1969). U malých dětí to bývají rodiče. V dospělosti tuto roli mívá protějšek, blízcí přátelé a často dál i rodiče. Systém se nejvýrazněji ozývá ve stresu, při nemoci nebo odloučení.
Styl citové vazby popisuje, jak v takových situacích obvykle reagujeme. Někdo si snadno řekne o podporu a stejně dobře snáší i dobu, kdy s blízkými není. Jiný člověk se bojí, že ho blízcí opustí, a další se s potížemi raději vypořádá vlastními silami. Tyto způsoby reagování se utvářejí zkušenostmi a psychologie je od Bowlbyho zkoumá už víc než půl století.
U dětí se citová vazba zkoumá jinými metodami a hranice dětských kategorií se nekryjí s tím, jak rozlišujeme styly dospělých. Dál se článek věnuje vazbě v dospělosti.
