Když všechno běží hladce, projevy důvěry snadno přehlédneš. Nejlépe jsou vidět ve chvílích, kdy je něco těžké. Nemusíš se poznávat v každém bodu. Starosti patří i k bezpečnému stylu a hodně záleží na tom, jak s nimi naložíš.
Po těžkém dni se svěříš. Potíže v práci nebo špatnou zprávu v sobě nedusíš. Svěříš se někomu blízkému a přijmeš podporu. Pak se ti obvykle uleví. Spolehnout se v těžký den na někoho dalšího ti nepřipadá jako slabost.
Odpověď může počkat. Když se někdo blízký půl dne neozývá, spíš tě napadne, že má hodně práce. Myšlenka, že city ochladly, se většinou nehlásí jako první. Přestaneš sledovat telefon a zase se věnuješ tomu, co máš ten den před sebou.
O přáních mluvíš přímo. Chceš strávit víc času ve dvou nebo si nechat jeden večer pro sebe? Řekneš to. Nemáš pocit, že musíš někoho prosit. Odmítnutí jedné prosby taky nebereš jako známku, že na tobě druhému člověku nezáleží.
Vztah je víc než hádka. I v hádce se můžeš zlobit a zároveň mít na paměti, že ti na vztahu záleží víc než na vítězství. Bolest časem přejde a do vztahu se vrátí vřelost bez dlouhého trestání mlčením.
Každý má vlastní život. Když tvůj protějšek odjede s přáteli nebo se zabere do projektu, máš z toho radost. Nevnímáš to jako hrozbu pro vztah. Vlastní zájmy na obou stranách pomáhají vztah udržovat živý.
Blízkost bez velké námahy. Objímání, důvěrné rozhovory i plány do budoucna ti připadají přirozené. I v blízkém vztahu si dokážeš nechat kus vlastního života, aniž si kvůli tomu držíš odstup nebo se kvůli sblížení všeho vlastního vzdáváš.
Omluva je možná. Když někomu blízkému ublížíš, obvykle se dokážeš omluvit. Mrzí tě, co se stalo, a přitom se nemusíš stydět za to, kým jsi. I omluvu od druhých dovedeš přijmout v klidu a nemáš potřebu znovu otevírat staré křivdy.




