Přejít na obsah
ECRtest

Úzkostně-vyhýbavá vazba a obavy ze sblížení

Při úzkostně-vyhýbavém stylu citové vazby blízkost potřebuješ a zároveň tě děsí. S odstupem máš strach, že na tebe druzí zapomenou. Když jsou nablízku, bojíš se svěřit, protože by tě to mohlo zranit. Na mapě dvou os vycházejí vysoko vztahová úzkostnost i vyhýbání se blízkosti.

Připravila Redakce ECRtest · Aktualizováno 19. listopadu 2026 · 10 min čtení

Stručně

  • Obě skóre, vztahová úzkostnost i vyhýbání se blízkosti, dosahují alespoň průměrů z Fraleyho norem.
  • Tahle kombinace je častá. Zahrnuje asi 31 % výsledků, tedy skoro každý třetí výsledek.
  • Styl popisuje návyky v blízkých vztazích. Nedokládá prožité trauma a neslouží jako diagnóza.
  • V klidných, spolehlivých vztazích se časem obvykle mírní jak vztahová úzkostnost, tak vyhýbání se blízkosti.
ÚzkostnáÚzkostně-vyhýbaváBezpečnáVyhýbavá

Obavy, odstup, nebo obojí?

Na mapě uvidíš úzkostnost i vyhýbání a poznáš, jak se liší podle toho, o který vztah jde.

Udělat si test
  • 72 výroků
  • 10-15 minut
  • bez registrace
P1

Jak vypadá pohyb mezi blízkostí a odstupem

Úzkostně-vyhýbavá vazba se často ukáže tak, že se nejdřív k někomu přiblížíš a pak zase ustoupíš. Jestli je ti něco z toho povědomé, můžeš si toho zkusit všímat i jinde. Souhru obou potřeb zachytí přesněji test.

  1. Rušíš, na co se těšíš. Celý týden se těšíš na setkání a večer před ním najdeš důvod ho přesunout. Na druhém člověku ti pořád záleží. Jak se setkání blíží, roste obava, že toho člověka při bližším kontaktu zklameš.

  2. Vřelým slovům těžko věříš. Když tě někdo pochválí nebo řekne, že na tobě záleží, hledáš v tom háček. Nebo máš pocit, že to stejně nevydrží. Snažíš se připravit na zklamání, aby tě později tolik nezaskočilo.

  3. Ticho budí obavy z odmítnutí. Někdo blízký dvě hodiny neodpovídá a ty už přemýšlíš, proč tě má dost. Pak přijde vřelá odpověď. Místo úlevy máš chuť se stáhnout. Z obavy, že o blízkost přijdeš, se stane opatrnost.

  4. Chuť odejít jako první. Jakmile to vypadá, že vztah končí, může tě napadnout ukončit ho jako první. Máš pocit, že tak snáz zvládneš bolest. Někdy až zpětně zjistíš, že tehdy rozchod vůbec nehrozil.

  5. O pomoc se bojíš říct. Potřebuješ podporu, ale požádat o ni ti připadá riskantní. Druzí mohou odmítnout. Když ti vyhoví, ukážeš jim, jak ti je, a můžeš se cítit zavázaně. Proto se snáz mlčí a pak zamrzí, že si nikdo ničeho nevšiml.

  6. Po hádce přicházejí krajnosti. V jednu chvíli chceš všechno okamžitě urovnat. Za hodinu máš chuť zmizet a s nikým nemluvit. Obojí prožíváš doopravdy. Záleží ti na tom, aby vztah vydržel, a současně se potřebuješ chránit.

  7. Neklid o samotě i spolu. Když nikdo není nablízku, lidé ti chybějí. Jakmile někdo přijde blíž, chceš se schovat. Pořádně si neodpočineš ani o samotě, ani v blízkosti. Střídání obou stavů je únavnější než kterýkoli z nich zvlášť.

P2

Blízkost láká a současně děsí

U tohohle stylu se mohou ozvat dva poplachy, které obvykle fungují zvlášť. První hlídá, jestli se někdo blízký nevzdaluje, a spustí se i při sebemenším náznaku. Druhý se ozve, jakmile máš blízkosti až moc, a vede tě k tomu se stáhnout (Mikulincer & Shaver, 2003). Když se spustí oba, každý tě táhne jiným směrem.

Psycholožka Kim Bartholomew popsala tenhle vzorec jako souhru dvou očekávání. „Je těžké mě milovat“ a „Druzí mě můžou zranit nebo odmítnout“ (Bartholomew, 1990). O blízkost doopravdy stojíš. Strach z toho, co by mohla přinést, bývá ale silnější a snaha přiblížit se vázne.

Pro okolí může být těžké vyznat se v tom, že jeden den projevíš vřelost a druhý chlad. Tebe spíš vyčerpává, jak jedna obava opakovaně střídá druhou. Ani jedna reakce nemusí být hra ani způsob, jak druhého ovládat. Obě se mohou ozvat samy a dřív, než se stihneš zamyslet.

Pro začátek pomáhá všimnout si, která obava se právě ozývá. Zkus ji vzít vážně a dát prostor i té druhé. Obě mají smysl, jedna tě vede k tomu chránit vztah a ta druhá k tomu chránit sebe.

P3

Odkud se bere tento vzorec

Slovo „dezorganizovaná“ pochází z výzkumu malých dětí. Vědci použili test neznámé situace (Strange Situation). Některá batolata při něm reagovala protichůdně. Třeba se vydala k mámě s odvrácenou hlavou nebo se cestou zarazila a znehybněla (Main & Solomon, 1990). Úzkostně-vyhýbavý styl u dospělých vědci popsali až později. Vycházeli přitom z toho, jak lidé sami popisují své vztahy (Bartholomew & Horowitz, 1991).

Příčiny se liší. Teorie tento vzorec spojuje se zkušeností, kdy dítě potřebuje někoho nablízku, ale necítí se s ním bezpečně. Třeba když dospělý jednou reaguje vřele a jindy tvrdě nebo vůbec. Citově náročné dětství souvisí s menší jistotou ve vztazích v dospělosti (Riggs, 2010). I lidé s podobným dětstvím mohou mít různé styly. Mnozí rodiče přitom sami procházeli těžkým obdobím a snažili se dělat, co bylo v jejich silách.

Záleží také na temperamentu a zkušenostech z dospělosti. Patří sem třeba bolestný rozchod, zrada nebo dlouhý vztah, kde chybí pocit bezpečí. Podle velmi raných zkušeností lze dospělou citovou vazbu předvídat jen omezeně (Pinquart et al., 2013) a styl se v průběhu života dál mění (Fraley & Roisman, 2019). Test ukazuje, jak se dnes cítíš v blízkosti. Příčiny v minulosti ani diagnózu z něj nevyčteš.

P4

Všímavost k tomu, co se ve vztahu mění

Žít mezi dvěma obavami není snadné. Přitom si můžeš osvojit schopnosti, kterých si blízcí cení. Ty ti zůstanou, i když se výkyvy v prožívání zmírní.

  • Vztahy bereš vážně

    Blízkost pro tebe má velkou váhu. Když se rozhodneš svěřit, je v tom opravdový cit. Blízcí ho dokážou vnímat, i když máš přitom strach.

  • Vnímáš proměny nálady

    Rychle zaznamenáš chvění v hlase, únavu nebo bolest. Tahle všímavost vyrostla z opatrnosti. V přátelství i při práci s lidmi se z ní může stát cenná dovednost.

  • Cit pro obavy druhých

    Z vlastní zkušenosti víš, jaké to je bát se blízkosti. Na druhé nespěcháš a jejich opatrnosti se neposmíváš. Vedle tebe se pak snáz postupně otevřou.

  • Odvaha znovu se přiblížit

    Pokaždé když se po odmlce nebo ústupu zase k někomu přiblížíš, překonáš vlastní strach. Chce to odvahu, i když ji lidé zvenčí často nevidí.

P5

V partnerství i mimo něj

Nejzřetelněji se styl ukazuje v partnerství. Blízkost je tam nejintenzivnější, proto se oba poplachy spouštějí častěji. Odtud známé střídání „Pojď blíž“ a „Nech mě být“, které může oba lidi vyčerpávat. Pomáhá jednat předvídatelně a mluvit přímo. Když výslovně řekneš, že potřebuješ pauzu, protějšek nemusí hádat, co znamená.

V přátelství bývají výkyvy mírnější. Přátelé málokdy čekají, že budeš pořád nablízku, takže čas o samotě snášíš snáz a obavy se ozývají méně často. Přesto tě může bolet zpráva bez odpovědi. A když se přátelství prohlubuje víc, než je ti příjemné, může se ozvat chuť zmizet.

Síla obav a potřeby odstupu se může vztah od vztahu lišit (Fraley et al., 2011). Proto se test ptá zvlášť na partnerský vztah, na mámu, na tátu a na nejbližší přátelství. Úzkostně-vyhýbavý styl často vyjde jen v jednom z těchto vztahů. Třeba v partnerství, zatímco v přátelství máš blíž k bezpečné vazbě. Už tedy znáš blízkost, při které se cítíš klidně. Na tuhle zkušenost můžeš navázat.

P6

Jak rozlišit tři podoby nejistoty

Úzkostně-vyhýbavá vazba se někdy označuje jako dezorganizovaná. Snadno se plete s úzkostným i odmítavě-vyhýbavým stylem.

Odmítavě-vyhýbavý styl
U odmítavě-vyhýbavého stylu přichází odstup přirozeně. Vztahová úzkostnost je nízká a samota neděsí. U úzkostně-vyhýbavého stylu ústup nepřináší stejnou úlevu. Jakmile jsi dál, nastupuje strach, že na tebe druzí zapomenou. V jednom případě si držíš odstup s klidem, ve druhém se střídá chuť přiblížit se a potřeba ustoupit.
Úzkostný styl
U úzkostného stylu je vyhýbání nízké. Sblížení vyhledáváš bez velkého váhání a přináší ti útěchu. U úzkostně-vyhýbavé vazby je strach ze ztráty podobný. Sblížení ale provázejí i obavy, a když k němu dojde, často se chceš stáhnout. Blízkost tak může zároveň uklidňovat a zneklidňovat.
Dezorganizovaná vazba
Ve výzkumu se dětská dezorganizovaná vazba určuje pozorováním. U dospělých pracuje strukturovaný rozhovor AAI s vlastní kategorií nevyřešené ztráty či traumatu. Úzkostně-vyhýbavý styl se měří dotazníky. Výsledky rozhovoru a sebehodnocení se překrývají jen málo (Roisman et al., 2007). Test ukazuje polohu na dvou osách a dezorganizaci nehodnotí.
Porucha citové vazby
Reaktivní porucha citové vazby je diagnóza z dětského věku. Po závažném zanedbávání dítě jen zřídka hledá u dospělých útěchu (APA, 2013). Styl citové vazby u dospělých popisuje, jak lidé zacházejí s blízkostí. Sám o sobě není nemoc a online dotazník žádnou poruchu diagnostikovat nemůže.
  1. Všimni si střídáníVšímej si, kdy se chceš k někomu přiblížit, kdy máš chuť ustoupit a co tomu předchází. Pro začátek stačí ty chvíle zaznamenat bez hodnocení.
  2. Řekni, čeho se bojíšNěkomu blízkému můžeš říct jedinou větu, třeba „Teď mám strach, ale nikam neodcházím.“ Když vysvětlíš, proč potřebuješ pauzu, obvykle to bolí míň než náhlé ticho.
  3. Blízkost bez zraněníZkus v těžké chvíli přijmout společnost někoho, komu důvěřuješ. Všímej si, kdy ti blízkost dělá dobře a cítíš se v ní bezpečně. Takové zkušenosti pomalu mění očekávání.
  4. Víc prostoru na rozhodnutíObavy i chuť ustoupit se pořád někdy ozvou, ale tišeji a méně často. Máš tak čas si jich všimnout a ujasnit si, co právě potřebuješ.
P7

Jak se vzorec může proměnit

Tvůj styl bývá dost stálý, přesto se se zkušenostmi může měnit. Předvídatelné, klidné vztahy mohou snižovat úzkostnost, pokud ti dodávají jistotu. Vyhýbání zase může polevit, když zjistíš, že je bezpečné se na někoho spolehnout (Arriaga et al., 2018). U úzkostně-vyhýbavé vazby pomáhá obojí. Může to proto trvat déle, i když jednotlivé kroky jsou stejné.

Mnohým lidem pomáhá terapie. V ní můžeš zkoušet to, co se v běžném životě zdá příliš těžké. Třeba pustit si někoho blíž a zažít, že za to nepřijde trest. Rozhodnutí, jestli a kdy tuhle možnost využiješ, je na tobě. S odbornou podporou se k bolestným vzpomínkám můžeš vracet opatrně a bez spěchu.

Obavy nemusí zmizet úplně. Postupně mohou méně rozhodovat o tom, co ve vztahu děláš. Za půl roku si můžeš test zopakovat a porovnat oba body. Jak taková změna obvykle vypadá v běžném životě?

P8

Časté otázky ke střídání blízkosti a odstupu

  1. Vypovídá úzkostně-vyhýbavá vazba o prožitém traumatu?
    Citově těžké dětství souvisí s menším pocitem jistoty ve vztazích (Riggs, 2010). Jde ale o nepřímou souvislost. Podoba vazby vzniká z mnoha okolností a podle ní nelze určit, co se ti v minulosti stalo. Test trauma neposuzuje. Jestli se bolestné vzpomínky pořád vracejí, může pomoct probrat je v terapii.
  2. Jak se úzkostně-vyhýbavý styl projeví v lásce?
    Nejčastěji se střídá silná počáteční přitažlivost, obava při zdánlivém odstupu protějšku a chuť ustoupit, jakmile začne být vztah vážný. City jsou skutečné a zasahuje do nich strach. Místo přímé otázky pak někdy zkoušíš, jestli protějšek zůstane. Více o zkouškách důvěry a střídání blízkosti s odstupem.
  3. Projevuje se tahle vazba jinak u žen a u mužů?
    Data neukazují jasný rozdíl. Ve Fraleyho normách jsou průměry žen i mužů na obou osách skoro stejné. Metaanalýza našla malé rozdíly v opačných směrech. Úzkostnost vyšla o něco vyšší u žen, vyhýbání u mužů (Del Giudice, 2011). Zkrátka víc záleží na konkrétním člověku než na pohlaví.
  4. Jak přesně test rozpozná úzkostně-vyhýbavou vazbu?
    Samostatný test úzkostně-vyhýbavé vazby nepotřebuješ. Náš dotazník měří obě osy pomocí 36 tvrzení ECR-R. Výsledek srovnává s Fraleyho normami založenými na datech od více než 17 000 lidí. Každý dotazník měří s určitou chybou, proto se u hranice zobrazují i sousední styly. Příklady projevů ti něco napoví. Přesnější obrázek dává srovnání se vzorkem.
  5. Poznám u protějšku úzkostně-vyhýbavý styl?
    Zvenčí se to spolehlivě určit nedá. Podobné výkyvy mohou souviset se stresem, bolestí nebo nejistotou v samotném vztahu. Výsledek vypovídá o člověku, který odpovídá. Pokud to zajímá i tvůj protějšek, může každý test vyplnit za sebe. Pak je možné probrat, co ve výsledcích sedělo a co překvapilo.
  6. Může se úzkost i vyhýbání projevit zároveň?
    Ano. Právě to zachycuje úzkostně-vyhýbavý styl. Obě skóre dosahují alespoň průměru. U stejného člověka se může ozývat strach ze ztráty i chuť udělat si odstup. Záleží také na tom, s kým jsi. V partnerství se třeba ukáže úzkostně-vyhýbavá vazba a v přátelství máš blíž k bezpečné. Test zobrazí každý sledovaný vztah zvlášť.
P9

Další styly

P10

Zdroje (12)

  1. Bartholomew K. (1990). Avoidance of intimacy: An attachment perspective. Journal of Social and Personal Relationships, 7(2), 147-178.
  2. Main M., Solomon J. (1990). Procedures for identifying infants as disorganized/disoriented during the Ainsworth Strange Situation. In M. T. Greenberg, D. Cicchetti, E. M. Cummings (Eds.), Attachment in the preschool years: Theory, research, and intervention (pp. 121-160). Chicago: University of Chicago Press.
  3. Bartholomew K., Horowitz L. M. (1991). Attachment styles among young adults: A test of a four-category model. Journal of Personality and Social Psychology, 61(2), 226-244.
  4. Mikulincer M., Shaver P. R. (2003). The attachment behavioral system in adulthood: Activation, psychodynamics, and interpersonal processes. Advances in Experimental Social Psychology, 35, 53-152.
  5. Roisman G. I., Holland A., Fortuna K., Fraley R. C., Clausell E., Clarke A. (2007). The Adult Attachment Interview and self-reports of attachment style: An empirical rapprochement. Journal of Personality and Social Psychology, 92(4), 678-697.
  6. Riggs S. A. (2010). Childhood emotional abuse and the attachment system across the life cycle: What theory and research tell us. Journal of Aggression, Maltreatment & Trauma, 19(1), 5-51.
  7. Del Giudice M. (2011). Sex differences in romantic attachment: A meta-analysis. Personality and Social Psychology Bulletin, 37(2), 193-214.
  8. Fraley R. C., Heffernan M. E., Vicary A. M., Brumbaugh C. C. (2011). The Experiences in Close Relationships - Relationship Structures Questionnaire. Psychological Assessment, 23(3), 615-625.
  9. American Psychiatric Association (2013). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Fifth Edition (DSM-5). Arlington, VA: American Psychiatric Publishing.
  10. Pinquart M., Feußner C., Ahnert L. (2013). Meta-analytic evidence for stability in attachments from infancy to early adulthood. Attachment & Human Development, 15(2), 189-218.
  11. Arriaga X. B., Kumashiro M., Simpson J. A., Overall N. C. (2018). Revising working models across time: Relationship situations that enhance attachment security. Personality and Social Psychology Review, 22(1), 71-96.
  12. Fraley R. C., Roisman G. I. (2019). The development of adult attachment styles: Four lessons. Current Opinion in Psychology, 25, 26-30.

Ověřeno: 5. října 2026

Vyplň test a podívej se, kde je tvůj bod na mapě.

Udělat si test