Úzkostně-vyhýbavá vazba se často ukáže tak, že se nejdřív k někomu přiblížíš a pak zase ustoupíš. Jestli je ti něco z toho povědomé, můžeš si toho zkusit všímat i jinde. Souhru obou potřeb zachytí přesněji test.
Rušíš, na co se těšíš. Celý týden se těšíš na setkání a večer před ním najdeš důvod ho přesunout. Na druhém člověku ti pořád záleží. Jak se setkání blíží, roste obava, že toho člověka při bližším kontaktu zklameš.
Vřelým slovům těžko věříš. Když tě někdo pochválí nebo řekne, že na tobě záleží, hledáš v tom háček. Nebo máš pocit, že to stejně nevydrží. Snažíš se připravit na zklamání, aby tě později tolik nezaskočilo.
Ticho budí obavy z odmítnutí. Někdo blízký dvě hodiny neodpovídá a ty už přemýšlíš, proč tě má dost. Pak přijde vřelá odpověď. Místo úlevy máš chuť se stáhnout. Z obavy, že o blízkost přijdeš, se stane opatrnost.
Chuť odejít jako první. Jakmile to vypadá, že vztah končí, může tě napadnout ukončit ho jako první. Máš pocit, že tak snáz zvládneš bolest. Někdy až zpětně zjistíš, že tehdy rozchod vůbec nehrozil.
O pomoc se bojíš říct. Potřebuješ podporu, ale požádat o ni ti připadá riskantní. Druzí mohou odmítnout. Když ti vyhoví, ukážeš jim, jak ti je, a můžeš se cítit zavázaně. Proto se snáz mlčí a pak zamrzí, že si nikdo ničeho nevšiml.
Po hádce přicházejí krajnosti. V jednu chvíli chceš všechno okamžitě urovnat. Za hodinu máš chuť zmizet a s nikým nemluvit. Obojí prožíváš doopravdy. Záleží ti na tom, aby vztah vydržel, a současně se potřebuješ chránit.
Neklid o samotě i spolu. Když nikdo není nablízku, lidé ti chybějí. Jakmile někdo přijde blíž, chceš se schovat. Pořádně si neodpočineš ani o samotě, ani v blízkosti. Střídání obou stavů je únavnější než kterýkoli z nich zvlášť.





