Vyhýbavá vazba se snáz pozná podle toho, jak spolu lidé tráví čas, než podle slov. Po období, kdy je jim spolu dobře, přijde odmlka. Protějšek si ji často vyloží jako ztrátu zájmu. Tyto projevy dobře zachycují následující příklady z běžného života. Možná je poznáš, ať už si prostor bereš ty, nebo jej potřebuje tvůj protějšek.
Ráno po vydařeném rande. Při večerním setkání cítíš blízkost a je ti dobře. Druhý den přicházejí kratší odpovědi a další plány zůstávají neurčité. Z kratších odpovědí ještě nepoznáš, co k tobě protějšek cítí. Možná potřebuje chvíli pro sebe, než udělá další krok ke sblížení.
Uprostřed hádky. Jeden člověk chce věc vyřešit hned. Ten, u koho převažuje vyhýbání, zmlkne, odejde z místnosti nebo převede řeč na věcnou stránku sporu. Pro jednoho je to pokus snížit napětí, druhému může připadat, že mluví do zdi.
Během těžkého týdne. Čím silnější jsou obavy u člověka s tímto stylem, tím méně často se obrací na protějšek o podporu. Méně podpory tento člověk nabízí také ve chvíli, kdy obavy doléhají na protějšek (Simpson et al., 1992). S vlastními potížemi se snaží vypořádat bez pomoci. Může pak působit, že nic nepotřebuje.
Před velkým krokem. Seznámení s rodinou, první dovolená ve dvou, společné bydlení. Čím víc se blíží rozhodnutí, které oba k něčemu zavazuje, tím silnější může být potřeba nechat si otevřenou možnost couvnout. Hovory o budoucnosti se pak odkládají.
