Přejít na obsah
ECRtest

Úzkost a odstup v páru z obou stran

Po krátké odpovědi chce jeden člověk vědět, co se děje. Druhý si potřebuje nejdřív srovnat myšlenky. Když se tyhle reakce navzájem zesilují, může se stejný spor vracet. Podívej se, jak se úzkost a odstup v páru projevují, co zjistil výzkum a kde lze zareagovat jinak.

Připravila Redakce ECRtest · Aktualizováno 19. listopadu 2026 · 9 min čtení

Stručně

  • Obavy někdy vedou k hledání kontaktu právě ve chvíli, kdy druhému člověku uleví odstup.
  • Výzkumy přinášejí různé výsledky o tom, zda se lidé s těmito styly častěji přitahují.
  • Z kombinace stylů nelze určit, jak se bude konkrétnímu vztahu v budoucnu dařit.
  • Opakující se spor může ustoupit, když předem ohlásíš pauzu a prosbu vyslovíš klidně a přímo.

Jak naléhání a ústup tvoří kruh

Stačí zrušený plán, únava po náročném týdnu nebo strohá odpověď ve zprávě. Při úzkostném stylu může člověk chtít hned slyšet, že je vztah v pořádku, a promluvit si. Při vyhýbavém stylu často pomáhá na chvíli odejít a nejdřív se zklidnit o samotě. Obě reakce dávají z pohledu daného člověka smysl. Potíž přichází, když se potřeba odstupu střetne s chutí promluvit.

Řada otázek a zpráv může při vyhýbavějším stylu působit jako tlak. Člověk se pak někdy ještě víc uzavře. Kdo prožívá větší obavy, může si ticho vyložit jako ochladnutí, takže přijdou další otázky. Po chvíli už se spor netýká toho, čím začal. Zazní třeba „Vůbec mě neslyšíš“ a „Nenecháš mě ani vydechnout“. Ve výzkumu párů se tento začarovaný kruh označuje jako vzorec naléhání a ústupu.

V dotazníkovém výzkumu 147 párů lidé uváděli větší rozdíl v potřebě blízkosti a častější střídání naléhání a ústupu, pokud měl alespoň jeden z nich nejistou vazbu, než když měli oba bezpečnou (Millwood a Waltz, 2008). V jiné studii popisovaly nejvíc naléhání střídajícího se s ústupem i vzájemného vyhýbání páry s nejistou vazbou u obou lidí. Při bezpečné vazbě u obou účastníků byla domluva nejčastěji konstruktivní (Domingue a Mollen, 2009).

Co prožívá každá strana

Zvenčí mohou oba lidé působit neústupně. V téže chvíli může být každý přesvědčený, že se hlavně snaží chránit. Z vlastního pohledu má tahle reakce smysl.

  1. Když chceš odpověď hned. V tichu tě napadne, že se něco pokazilo. Píšeš znovu v naději, že obnovíš kontakt. Pokud odpověď nepřijde, obavy sílí a tón občas ztvrdne. I za ostrou výčitkou může být prostá prosba „Řekni mi, že mezi námi je všechno v pořádku“. V té podobě ji protějšek někdy vůbec neslyší.

  2. Když potřebuješ být chvíli o samotě. Odpověď se od tebe čeká právě ve chvíli, kdy těžko hledáš slova. Možná tě navíc strhnou obavy protějšku. Krátká pauza ti dává čas zklidnit se a utřídit si myšlenky. Někdy se stáhneš právě proto, že ti na vztahu záleží, jen ještě nevíš, co říct.

Oba lidé se tak snaží získat trochu klidu. Když si pro něj každý potřebuje dojít jinudy, bývá obtížné poznat dobrou vůli na druhé straně.

Napětí může být i v tichu

Ve studii novomanželských párů vědci měřili hladinu stresového hormonu kortizolu před rozhovorem o neshodě. U párů, v nichž měly ženy úzkostnou vazbu a muži vyhýbavou, hladina kortizolu na obou stranách prudce stoupla už při čekání a pak rychle klesla. Ženy v této skupině hůř rozpoznávaly, jak náročná je chvíle pro protějšek. Pro muže bylo obtížnější obrátit se na protějšek s prosbou o oporu (Beck a kol., 2013).

Když ve stejném vzorku měli úzkostnou vazbu muži a vyhýbavou ženy, stejný vzestup kortizolu se neopakoval. Přenášet zjištění na každý pár by bylo předčasné. Může ti ale připomenout, že napětí má různé projevy. Člověka, který tiše sedí v sousedním pokoji, může spor zasáhnout stejně silně jako toho, kdo posílá jednu zprávu za druhou.

Co může přitahovat na jiném stylu

Ve sledování 354 dvojic vědci pozorovali, že rozložení stylů neodpovídalo náhodě. V souboru nenašli dvě úzkostné vazby ani dvě vyhýbavé vazby ve stejné dvojici (Kirkpatrick a Davis, 1994). Jiná série studií zvláštní přitažlivost těchto dvou odlišných stylů neukázala. Lidi s úzkostnou vazbou v ní vyhýbavý styl častěji odrazoval (Frazier a kol., 1996).

Záleží na tom, koho se výzkum ptá a jestli sleduje skutečné soužití, nebo volbu v pokusu. Při prvním setkání může někoho zaujmout klid a samostatnost, druhého vřelost a iniciativa. Podobné vnitřní nastavení ani výrazný rozdíl v povaze tu nezaručuje přitažlivost. Naléhání a ústup se někdy ukážou teprve při větším sblížení, kdy na vztahu oběma záleží a mají co řešit.

Jak dlouhý vztah souvisí se spokojeností

V jedné tříleté studii bylo méně rozchodů ve skupinách mužů s vyhýbavou vazbou a žen s úzkostnou vazbou, než by mnozí čekali (Kirkpatrick a Davis, 1994). Výsledek popisuje každou skupinu zvlášť. Z něj tedy nevíme, kolik se rozešlo právě dvojic, v nichž se tyto dva styly sešly. Navíc účastníci někdy zůstávali ve vztahu, kterému sami dávali poměrně nízké hodnocení. Délka soužití tak vypovídá o jiné věci než spokojenost.

Ve studii 1 014 párů spojení vyšší úzkostnosti u jednoho člověka s větším vyhýbáním u protějšku samo o sobě nevysvětlovalo spokojenost ani stabilitu. Výsledky souvisely s hodnotami každého člověka na obou osách (Conradi a kol., 2021). Autoři upozorňují, že naléhání a ústup přesto mohou mít v soužití význam. Jakmile se reakce začnou opakovat, můžeš si všímat vlastního kroku i odezvy protějšku.

Kde se dá koloběh přerušit

Když zkoumáš, jak spolu mluvit v napětí, můžeš se zaměřit na první prosbu. Výzkum naznačuje, že odezva jednoho člověka může zmírnit obrannou reakci druhého (Simpson a Overall, 2014). Při pozorování 180 párů lidé s vyšším vyhýbáním reagovali v dané chvíli s menším hněvem a méně se stahovali, pokud prosba o změnu respektovala jejich samostatnost a dávala najevo, že si jich protějšek váží (Overall a kol., 2013).

  1. Řekni, kdy se vrátíš. Když potřebuješ pauzu, oznam předem, kdy se k hovoru vrátíš. „Za hodinu“ nebo „Zítra dopoledne“ dává protějšku jistotu, že je téma jen odložené.

  2. Začni u jedné chvíle. Popiš vlastní zkušenost v konkrétní situaci. „V sobotu mi bylo samotno“ obvykle pomůže víc než „Ty nikdy nemáš čas“. Protějšek může snáz zůstat u rozhovoru, když z jedné chvíle neděláš soud o celém vztahu.

  3. Udržuj drobný kontakt. „Jak se dnes máš?“ nebo krátká domluva o večerním hovoru zaberou chvíli. Pokud protějšek těžko snáší nejistotu, může taková zpráva hodně znamenat.

  4. Všimni si vlastního kroku. Když tě obavy pobízejí k další zprávě, zkus někdy najít klid v přátelství, vlastním zájmu nebo známé činnosti. Pokud se naopak často odmlčíš, zkus svěřit malou starost ještě předtím, než ji úplně vyřešíš.

Zvol chvíli, kdy už hádka odezněla. Uprostřed sporu i dobře míněné vysvětlení snadno zní jako připomínka toho, co kdo zase udělal špatně. Další den se dá o stejné věci mluvit s větším klidem.

Otázky na chvíli klidu

Vyber běžný večer, kdy napětí polevilo a nikdo se nesnaží vyhrát poslední spor. Při odpovídání se s protějškem střídej. I když tě odpověď překvapí, zkus ji vyslechnout bez dohadování. Smysl je zjistit, jak druhý člověk tutéž chvíli prožívá.

  • „Co tě napadá, když se dlouho neozývám?“
  • „Která moje slova na tebe působí jako tlak?“
  • „Kolik času po rozepři potřebuješ, než se ti zase chce mluvit?“
  • „Jak poznám, že je po pauze čas znovu probrat neshodu?“
  • „Podle čeho poznáš, že na tebe myslím, i když se zrovna nevidíme?“
  • „Který spor se nám vrací a co ho obvykle spustí?“

Až zase přijde podobné napětí, můžeš se vrátit k tomu, co už zaznělo v klidu. Když víš, jak protějšek odmlku prožívá a jakou odpověď můžeš čekat, nemusíš pokaždé znovu odhadovat, co se děje.

Kdy může pomoci někdo zvenčí

Pokud se spor vrací celé měsíce a oběma bere sílu, může dávat smysl párová terapie. Jedním z nejvíc zkoumaných postupů je terapie zaměřená na emoce. Využívá poznatky teorie citové vazby. Při sezení se páry věnují přímo tomu, jak spolu v napětí jednají. V metaanalýze 20 studií se v průběhu terapie v průměru citelně zlepšilo jejich soužití (Spengler a kol., 2024). Osvědčit se mohou i jiné přístupy. Při výběru záleží, jestli způsob rozhovoru vyhovuje tobě i protějšku.

Pokud protějšek zatím nechce přijít, můžeš začít individuální konzultací. Získáš prostor zjistit, co tě ve sporu nejvíc zasahuje a kterou vlastní reakci můžeš zkusit změnit.

Pokud tě protějšek ponižuje, vyhrožuje ti, kontroluje tě nebo se dopouští násilí, dej přednost vlastnímu bezpečí. Citová vazba takové chování neomlouvá. Nemusíš je přijímat jako součást partnerské neshody. Můžeš se obrátit na někoho, komu důvěřuješ, nebo na linku pomoci.

Otázky k naléhání a ústupu

  1. Jak může tahle dvojice získat větší pocit jistoty?
    Jistota může růst i v tomto vztahu. Podle jednoho teoretického modelu se obavy zmírňují v situacích, které posilují důvěru ve vlastní schopnosti, a vyhýbání může polevit po dobré zkušenosti se spoléháním na blízkého člověka (Arriaga a kol., 2018). Jde o hypotézu, která pomáhá vysvětlit, proč mají váhu dodržené dohody a ohlášené přestávky. Víc popisuje článek o tom, jak se může vazba v čase měnit.
  2. Jak ve dvojici rozpoznat, kdo spíš vyhledává kontakt?
    Nejvíc se dozvíš z porovnání výsledku svého testu s výsledkem protějšku. Dotazník měří obě osy zvlášť. Někdy vyjdou u jednoho člověka obě hodnoty vysoko, jindy ani jedna. Situace pak bývá složitější než střídání naléhání a ústupu. Při neshodě si můžeš všímat, kdo se snaží hned mluvit a kdo se spíš vzdálí. Pozorování výsledek dotazníku nenahrazuje.
  3. Co z opakovaného sporu usuzovat o budoucnosti vztahu?
    Opakující se spor můžeš pojmenovat a zkusit s ním pracovat. Pomáhá domluvit si průběh přestávky, začít citlivý hovor konkrétní prosbou nebo vyhledat terapii. O dalším soužití rozhodují lidé v páru podle celé své zkušenosti. Pokud vedle protějšku zažíváš strach nebo ponížení, dej přednost vlastnímu bezpečí.
  4. Co se dá změnit, když začne jen jeden člověk?
    Změna jedné reakce někdy usnadní jinou odpověď na druhé straně. Při pozorování dvojic provázelo jemnější prosbu méně hněvu a ústupu u lidí, kteří se blízkosti více vyhýbali (Overall a kol., 2013). Něco tedy zkusit můžeš. Pokud dlouho všechna snaha zůstává na tobě, všímej si, jak tě to vyčerpává, a mluv o tom otevřeně.

Zdroje (10)

  1. Arriaga X. B., Kumashiro M., Simpson J. A., Overall N. C. (2018). Revising working models across time: Relationship situations that enhance attachment security. Personality and Social Psychology Review, 22(1), 71-96.
  2. Beck L. A., Pietromonaco P. R., DeBuse C. J., Powers S. I., Sayer A. G. (2013). Spouses’ attachment pairings predict neuroendocrine, behavioral, and psychological responses to marital conflict. Journal of Personality and Social Psychology, 105(3), 388-424.
  3. Conradi H. J., Noordhof A., Kamphuis J. H. (2021). Satisfying and stable couple relationships: Attachment similarity across partners can partially buffer the negative effects of attachment insecurity. Journal of Marital and Family Therapy, 47(3), 682-697.
  4. Domingue R., Mollen D. (2009). Attachment and conflict communication in adult romantic relationships. Journal of Social and Personal Relationships, 26(5), 678-696.
  5. Frazier P. A., Byer A. L., Fischer A. R., Wright D. M., DeBord K. A. (1996). Adult attachment style and partner choice: Correlational and experimental findings. Personal Relationships, 3(2), 117-136.
  6. Kirkpatrick L. A., Davis K. E. (1994). Attachment style, gender, and relationship stability: A longitudinal analysis. Journal of Personality and Social Psychology, 66(3), 502-512.
  7. Millwood M., Waltz J. (2008). Demand-withdraw communication in couples: An attachment perspective. Journal of Couple & Relationship Therapy, 7(4), 297-320.
  8. Overall N. C., Simpson J. A., Struthers H. (2013). Buffering attachment-related avoidance: Softening emotional and behavioral defenses during conflict discussions. Journal of Personality and Social Psychology, 104(5), 854-871.
  9. Simpson J. A., Overall N. C. (2014). Partner buffering of attachment insecurity. Current Directions in Psychological Science, 23(1), 54-59.
  10. Spengler P. M., Lee N. A., Wiebe S. A., Wittenborn A. K. (2024). A comprehensive meta-analysis on the efficacy of emotionally focused couple therapy. Couple and Family Psychology: Research and Practice, 13(2), 81-99.

Ověřeno: 9. října 2026

Najdi na mapě vlastní bod a porovnej ho s bodem protějšku.

Udělat si test