Stačí zrušený plán, únava po náročném týdnu nebo strohá odpověď ve zprávě. Při úzkostném stylu může člověk chtít hned slyšet, že je vztah v pořádku, a promluvit si. Při vyhýbavém stylu často pomáhá na chvíli odejít a nejdřív se zklidnit o samotě. Obě reakce dávají z pohledu daného člověka smysl. Potíž přichází, když se potřeba odstupu střetne s chutí promluvit.
Řada otázek a zpráv může při vyhýbavějším stylu působit jako tlak. Člověk se pak někdy ještě víc uzavře. Kdo prožívá větší obavy, může si ticho vyložit jako ochladnutí, takže přijdou další otázky. Po chvíli už se spor netýká toho, čím začal. Zazní třeba „Vůbec mě neslyšíš“ a „Nenecháš mě ani vydechnout“. Ve výzkumu párů se tento začarovaný kruh označuje jako vzorec naléhání a ústupu.
V dotazníkovém výzkumu 147 párů lidé uváděli větší rozdíl v potřebě blízkosti a častější střídání naléhání a ústupu, pokud měl alespoň jeden z nich nejistou vazbu, než když měli oba bezpečnou (Millwood a Waltz, 2008). V jiné studii popisovaly nejvíc naléhání střídajícího se s ústupem i vzájemného vyhýbání páry s nejistou vazbou u obou lidí. Při bezpečné vazbě u obou účastníků byla domluva nejčastěji konstruktivní (Domingue a Mollen, 2009).
